Glosy

Cíl bez plánu je pouze přání.

Úsměv stojí méně než elektřina a dává víc světla.

Jak zvládnout domácnost s darem autismu 

 

“Autismus…nabízí šanci koukat s úžasem a otevřenýma očima na svět, který bychom jinak míjeli.”  Dr. Colin Zimbleman, Ph.D.

 

Otázka, jak zvládnout domácnost s dítětem, které má autismus, se netýká pouze karantény a nouzového stavu, který teď je.

Každý jsme jiný, stejně tak je jiný každý s autismem. Proto, co může pomoci v komunikaci s jedním člověkem, nemusí pomoct s druhým.

Pro děti s autismem je důležité vše VIZUALIZOVAT a mít ŘÁD, kterého se mohou držet. Když vědí, co bude následovat, jsou klidnější.

Každý z nás je zakotven v čase a má rád jistotu. Máme rádi, když víme, co budeme dnes dělat a dokážeme si představit časovou osu a kdy přibližně to bude. Víme, že až uvaříme, půjdeme pověsit prádlo, hrát si s dětmi, poklidíme, půjdeme ven…děti s autismem ale takovouto časovou představu v hlavě nemají. Mnozí z vás to jistě znají. Vytvořte pro děti s autismem z papíru, ze suchého zipu nebo z čehokoliv vás napadne denní režim - proužek, na který budete moci následně připevňovat kartičky s jednotlivými činnostmi během dne. Kartičky vytvoříte tak, že na ně vizualizujete jednotlivé činnosti, které v průběhu dne děláte. Například snídani, volný čas na hraní, učení, procházku, oblékání…cokoliv potřebujete. Je dobré, když vždy ráno mají děti na vytvořeném proužku za sebou kartičky tak, jak budou činnosti během dne následovat. Vždy jim ukážete, co bude následovat. Na takové režimy je spoustu rad a nápadů, jak je vytvořit, na internetu. S novými věcmi je vždy třeba trpělivost, aby si na ně člověk zvykl.  

Nejdůležitější radou, kterou Vám můžeme poskytnout, je nesnažit se zapasovat děti s autismem do našeho světa, ale snažit se pochopit ten jejich. Že nedokáží slovně vyjádřit, co potřebují nebo co prožívají, neznamená, že se nesnaží vyjádřit to jiným způsobem. Jejich chování je způsob komunikace, kterou je někdy třeba nasměrovat.

A co s emocemi, které bývají tak intenzivní nebo naopak utlumené? Uvědomujeme si svoje emoce, víme, co v danou chvíli prožíváme. Zda je to radost, hněv, smutek… Svěřujeme se, řekneme, když nás něco štve nebo máme radost, sportujeme, vybrečíme se, pohádáme se. Emoce je možné ventilovat různými způsoby. I autisté je potřebují ventilovat. Mnohdy jsou ale ochuzeni o možnost se svěřit, o možnost se pohádat, vyjádřit své emoce prostřednictvím jazyka a mnohdy svým prožitkům nerozumí. Jak by nám bylo, kdybychom prožívali pocit, který bychom nedokázali uchopit? Byli bychom nejspíše hodně zmatení a vzteklí. Proto popisujte, co vidíte a cítíte, že vaše dítě prožívá. Pomůže mu to pocity rozeznávat a porozumět, co se s ním děje.

Všichni, kdo zvládají karanténu doma s autistickými dětmi, si zaslouží obdiv. Mnoho lidí na jednom místě, mnoho názorů, mnoho emocí. Věřte, že to zvládáte nejlépe, jak můžete. Na každého toho někdy může být moc. Důležité je, zachovat si, i v těžkých chvílích, kdy se to zdá nemožné, úsměv na tváři. Protože, ačkoliv se to zdá omílané pořád dokola, pozitivním myšlením přitahujete pozitivní události.

 

“Tím, že máte pro vaše dítě naději, kterou samo nevidí, jej postrkujete mnohem výše.” Megan Koufos

 

 

 

Opravdové štěstí je... užít si současnost bez úzkostného lpění na budoucnosti!

Nechť si dnešek zapamatujete! Ať vám každý den přinese novou radost, nová přátelství, nové začátky.

Největším štěstím člověka je, když může žít pro to, zač by byl ochoten zemřít.